Zemědělství není jen ekonomické odvětví. Je to způsob života a základ fungování venkova.
Celý letošní i příští rok bude zároveň klíčový z hlediska vyjednávání budoucího finančního rámce Společné zemědělské politiky Evropské unie na období 2028–2034. Je nezbytné, aby české zemědělství dokázalo v tomto procesu vystupovat jednotně, soustředit své síly a hledat co nejširší shodu napříč sektorem. Výsledek těchto jednání bude mít zásadní dopad nejen na zemědělce, ale na celou Českou republiku.

Když mluvíme o potravinách, musíme myslet i na bezpečnost. Kvalitní a dostupné potraviny nejsou jen otázkou trhu, ale také otázkou bezpečnosti státu. Diskuse o obchodních dohodách, například s blokem MERCOSUR, ukazují, že je důležité zajistit férové podmínky a stejné standardy pro všechny. Výživa národa je základ, a v době nejistoty nebo krizí se potravinová bezpečnost stává klíčovým pilířem stability společnosti.
Zároveň je však nutné otevřeně přiznat, že jedním z dlouhodobých problémů českého agrárního sektoru je pasivní bilance zahraničního obchodu. Vyvážíme především suroviny, zatímco dovážíme výrobky s vyšší přidanou hodnotou. Současně se potýkáme s velmi nízkými výkupními cenami, které řadu podniků dostávají do ztráty, zejména v období růstu cen hnojiv a pohonných hmot.

Rád bych nyní připomněl některé ekonomické aspekty českého zemědělství. Hodnota zemědělské produkce se pohybuje kolem 170 miliard korun ročně, přičemž přibližně 54 procent tvoří rostlinná výroba a asi 40 procent živočišná výroba. Přestože zemědělci investují obrovské prostředky do moderních strojů a technologií, návratnost těchto investic je často nižší než v jiných strojírenských odvětvích, mimo jiné kvůli sezónnosti práce.
Do zemědělství a rozvoje venkova směřuje přibližně 35 miliard korun veřejných prostředků ročně. Tyto prostředky je třeba využívat strategicky. Nejen pro samotnou produkci, ale také pro stabilitu venkova, péči o krajinu a potravinovou bezpečnost. Česká republika vyváží velké množství zemědělských surovin a dováží hotové potraviny s vyšší přidanou hodnotou. Jednou z výzev je proto více zpracovávat suroviny doma a rozvíjet potravinářský průmysl, aby se zvýšila přidaná hodnota a podpořily pracovní příležitosti na venkově.

Velký potenciál do budoucna vidím v moderních technologiích a precizním zemědělství, rozvoji živočišné výroby, bioekonomice a propojení zemědělství s energetikou, například agrofotovoltaikou. Důležitá je také rozmanitost produkce: zelinářství, ovocnářství, vinařství a rybářství, které mohou přispět k vyšší přidané hodnotě a větší pestrosti krajiny.
Podobně je důležitá generační obměna v zemědělství. Průměrný věk zemědělců roste, a proto je třeba zajistit, aby podpora mladých začínajících zemědělců byla efektivní a přivedla do oboru novou generaci.

Specifikem českého zemědělství je také pronájem půdy. Nejsem zastáncem povinného předkupní práva pro stávající nájemce.
Na druhou stranu je důležité stabilizovat majetkové vztahy, aby hospodaření mělo dlouhodobou jistotu.

Závěrem chci zdůraznit propojení zemědělství s životem venkova a cestovním ruchem. Zemědělci jsou organismem venkova. Utvářejí krajinu, podporují místní komunity, spolky, školy, dobrovolné hasiče i kulturní život obcí. Regionální produkty a značka česká potravina mohou být nejen zdrojem příjmů, ale také atraktivním lákadlem pro turisty. Turisté se tak stávají přirozenými ambasadory kvalitní regionální produkce a podporují život na venkově.
Chceme-li mít živý venkov, kvalitní potraviny a udržitelnou krajinu, musíme podporovat nejen efektivní velké podniky, ale i drobné zemědělce, rozvoj zelinářství, ovocnářství, vinařství a rybářství, investovat do domácího zpracování a moderních technologií. Jen tak může české zemědělství být skutečným motorem prosperity a života na venkově i v celé zemi.

JOSEF BAZALA
senátor